Vlak

Martin seděl ve vlaku. Jako každý pátek jel z Brna domů. Dnes byl trochu nervózní. Včera dočetl knížku, jinou do vlaku neměl. Čekalo jej tedy hodina a půl koukání z okna na krajinu, kterou už znal téměř na zpaměť. Měl sice rád krajinu kolem Blanska, ale přesto mu dnes ta kniha v ruce chyběla. Vzhledem k tomu že bylo pozdní odpoledne byl v kupé sám. Tímto pozdním vlakem moc lidí už necestuje. Stejně se málokdy dal do řeči s cestujícími, jen když jej oslovily a jeho sestra se kterou obvykle jezdíval užd byla doma od středy. Opravdu mu dnes nezbude nic jiného než koukat z okna a hledat námět na zaměstnání mozku. Už jen ta nemožnost volby jej zneklidňovala, kolikrát ve vlaku ani nečetl a celou cestu se díval z okna. Nebo ji prospal, ale to jen když jel ráno do Brna, to měl jistotu že nezaspí.

Ikdyž měl toho tolik na výběr, mohl se dívat vlevo nebo vpravo, po zpátku nebo po směru jízdy, měl přeci tolik možností. Musel se tomu usmát. Námět se našel a vlak se dal pomalinku do pohybu. Než se však stihl rozjet už zase zpomaluje a brzdí v Židenicích. Martin se podíval na hodinky, kdyby jel aspoň rychlíkem. Už chtěl v duchu začít nadávat na rušení spojů, když v tom ji uviděl. Stála na peróně skoro sama. Strojvůdce jako na povel zastavil vlakem tak že Martin ji měl přímo před sebou. Byla to nádherná žena, nebo aspoň tak Martinovi připadala. Krátké světlé vlasy, určitě to nebyla odrostlá blondýna a černé šaty. “Chudák” řekl si pro sebe Martin v takovém pařáku a ona je celá v černém. Obdivně se díval na její souměrnou postavu, než mu zmizela z dohledu a nastoupila do vagónu. Sice nastoupila do vagónu kde seděl i on, ale pochyboval, že by došla až k němu přes nejmíň tři prázdná kupé. Přesto však stočil hlavu ke dveřím, co kdyby… Ale ne zklamaně odvrátil hlavu. Vždyť kvůli sluníčku zatáhl závěs po celé stěně a tím se tak připravil o malou možnost vidět ji tu projít. Když v tom se otevřely dveře a v nich ona s typickou otázkou pronesenou medovým hlasem “Je tu volno ?” Aniž by čekala na odpověď sedla si přímo naproti němu. Martin z ní nespustil oči. Znovu ji Martin svým pohledem svlékal od vrchu dolů. Ona si během toho vytáhla z batohu mobil a začala na něj něco ťukat. “Další mobilní blázen” proběhlo Martinovi hlavou a pokračoval v jejím svlékání. Jeho oči se zastavily až úplně dole u jejích nohou. Pozoroval ty krásné nohy a boty na nich. Ne však tak nenápadně jak si z počátku myslel. Musela si všimnout kam už delší dobu směřuje jeho pohled. Zula si jeden pantoflíček a přehodila nohu přes nohu. Tím se její pravá noha dotýkala téměř Martinových kolen. Uklidila si telefon do baťohu a rozehrála se svou nohou malý koncert určený jen pro Martinovy oči. Ten je cudně klopil ale neunikl mu jediný pohyb. Sledoval jak lehce začíná kroutit prsty na noze a pak k tomu přidává celé chodidlo. Upřeně při tom sledovala Martina jak se bojí odtrhnout oči od její nohy, která tu tancovala takový kousek od něho.

“Dobrý den kontrola jízdenek” vyrušil Martina z toho krásného snu průvodčí. Martin si nechal cvaknout lístek. A když průvodčí vrátil jízdenku i jí a zavřel za sebou. ona opět rozehrála svou zvláštní hru, jen si při tom přehodila nohy. A tak Martin teď sledoval její hrající si levačku.

Jak rád by se jí dotkl, jak rád by ji vzal do svých rukou a políbil. Ale jak jí o to říci. Byl už z toho divadla vzrušený a trochu se začervenal, když se jí podíval do očí a vytušil, že její pohled už mu rozepíná zip na riflích. Neudržela se. Zlehka začala zvedat nohou až téměř před jeho obličej a špičkou palce se pomalu dotýkala jeho rtů. To už ji ale Martin držel ve svých rukách a lehounce se dotkl rty jejího palce. Opatrně se při tom podíval do jejího obličeje a ono jej povzbudila úsměvem. A tak Martin pokračoval v líbání jejích prstíků. Její nohy krásně voněly kůží ze sandálů a pak také jejich typickou vůní. Martin vnímal tu její omamnou vůni a nepřestával líbat. Dostal se tak už i na chodidlo. To už mezi rty prostrčil jazyk a jeho špičkou přejel přes celé chodidlo. Ona při tom zavřela oči a zavrněla jako kočka. To mu dodalo více odvahy a zatím co svými rty a jazykem laskal její chodidlo, volnou rukou si podal i její druhou nohu, aby jí věnoval stejnou pozornost jako její sestřičce. Teď cucal prstíky a projížděl jazykem mezírky mezi prsty střídavě na jedné i druhé nožce. Bral do úst její paty a jemňounce je škrábal zuby. Nezapomněl ani polaskat její chodidla. A zase se vrátil k patám a od nich začal postupovat víš až ke kotníkům kde jej zarazila “Výš ne!” Pronesla to velmi přerývaným hlasem, sama už delší dobu rychleji dýchala a její ruka se nyní nacházela v jejich kalhotkách. Neměla šaty vyhrnuté na tolik aby Martin vyděl víc než okraj jejích kalhotek na kterých byla patrná skvrna jejího vzrušení. Přesto se Martin neodvážil ji neuposlechnout a vrátil se po nártu k jejím prstíkům, které nedočkavě čekaly na pozornost jeho jazyku.

Ona už začínala zcela zřetelně vzdychat a nezakrývala svůj blížící se orgasmus. Ten na sebe nenechal dlouho čekat a Martin by si za normálních okolností musel myslet že je slyší celý vlak, ale teď měl před sebou tuto ženu a její nohy a nic jiného nevnímal.

Ve skutečnosti byly vedlejší kupé prázdné a dál to slyšet nebylo. Ani jeden na to však nepomyslel a oba si užívaly jejího vzrušení.

Ona vytáhla svoji ruku z kalhotek. “pojď blíž” řekla mu tiše a Martin aniž by jej cokoli napadlo padl před ní na kolena. A začal olizovat její ruku, kterou mu podala až k ústům. “Ať z toho taky něco máš” usmála se na něj. A Martin lízal její šťávy z té štíhlé ručky. “A teď mi pořádně nasliň chodidla”, pokračovala když se jí zdála ruka už čistá, “Až půjdu domů chci na nich cítit tvé slyny”. Martin se opět posadil na sedačku a vzal do rukou její chodidla. Zatím co Martin s radostí plnil její přání, ona vytáhla z baťohu pytlík a v něm byla jaká si kulička bílé barvy.

“To už stačí” přerušila jej. Nazula si sandále a slastně při tom vzdychla. “Za to jak jsi mi je pěkně promasíroval, tě musím odměnit”, podala mu pytlík a pokračovala, “Dnes jsme měli tělocvik, tak budeš určitě s vůní těch ponožek spokojenej.” Objasnila mu obsah pytlíku. “Vše co s nimi budeš dělat mi napíšeš a příští týden mi to tu ve vlaku předáš i s vypranými ponožkami.” Podívala se na něj. Martinovy svítili oči jako malým dětem, když na štědrý večer uslyší zvoneček. A nezmohl se na víc než “Ano Paní” a pronesl to tak že mu bylo sotva rozumět a musel to zopakovat. Nicméně celá jeho bytost vyjadřovala jaké štěstí cítil.

Postavila se a udělala krok ke dveřím, “Tak dnes naposled polib své Paní nožky, já už budu muset jít” tím, že se postavila donutila Martina opět před ní kleknout aby mohl vyhovět jejímu přání a políbit její nožky. Chtěl to co nejvíce prodloužit a tak neskončil jen s pouhým políbením, ale přisál se znovu na její nohy, líbal nárty i pásky kůže jejích sandálů. To už ale vlak téměř stál. A tak ho zarazila. Prostým “To už stačí”, Martin zvedl hlavu a ona jej pohladila po vlasech a odešla. Martinovy jen zněla v uších její poslední slova “Za týden” a už byla pryč. Martin se vymrštil a hned stáhl okno v kupé a vyklonil se ven chtěl ji ještě jednou vidět. Hledal ji mezi vystupujícími, což nebylo nijak těžké. Našel ji hned a nespustil z ní oči, zvedl ruku na pozdrav, ale ona šla od vlaku dál a ani se neotočila. Až když se vlak rozjel zastavila se, otočila se, zvedla svoji ruku k ústům a poslal Martinovy vzdušný polibek.