Učitelka z vlaku

Mám zásadu k vlaku chodit raději dřív. Nemám rád pohled na koncová světla odjíždějícího vlaku, obzvlášť když to znamená ztracenou hodinu. Minulý pondělí jsem taky přišel k vlaku včas, ještě byl skoro prázdný, nebo aspoň ta část do které chodím, sedl sem si do čtvrtého kupé a začal dřímat. Vlak se rozjel a na další stanici si ke mně přisedly dvě pohledné ženy. Bavily se spolu dost nahlas, vůbec na mě jako na spícího nebraly ohled. Chtě nechtě sem jej musel poslouchat, do hovoru sem se však nezapojoval.

Z hovoru vyplynulo že jsou to učitelky. Svěřenci jedné z nich zřejmě měli dneska nějaký velmi dobrý den. Protože byla zralá na panáka, nebo na samopal, ale to by asi moc jejich svěřenců nezůstalo. Znám toto stavy, neb sestra taky učí. Nevěnoval sem tomu pozornost. Přesto se to mě něco zaujalo. Byla to ta nerozzlobená, kdo pronesl že by se zase měly zavést fyzické tresty. Pěkně jednoho z nich si vzít stranou přivázat, nasekat mu na zadek. Prý se jí o tom i zdá. Od té doby sem poslouchal mnohem pozorněji. Ta naštvaná to přešla jen jako řečnickou věc, mě se to však až tak nezdálo.

Nicméně jsem už nedělal, že spím a po té co vystoupila ta naštvaná a její kolegyně tu zůstala. Jsem v duchu zajásal. Z jejich loučení sem věděl, že tu se mnou ještě chvilku posedí.

Počkal jsem až se vlak rozjede a zkusil sem se s ní začít bavit. Pokračoval sem v jejich tématu a celkem reagovala pozitivně. Tak jsme se nenápadně vrátily k tomu o čem se jí zdá. Měl sem teda trochu stažený žaludek, ale neodolal sem a zkusil sem to. Nabídl sem jí své pozadí.

Nebyla nijak překvapená, nebo to dokázala dobře skrýt. Možná s tím trochu počítala nebo v to doufala, nicméně stalo se, slova byla vyřčena a pokračování znělo takhle: „A jak by jste si to představoval?“

„No jak, asi nějak jako domácí doučování. Přišel bych k vám s tím, že jdu tak jak ste mi poručila na po školu. Vy mě necháte abych se svlékl, možná si necháte políbit boty či nohy, možná nenecháte. Pak mě přivážete k židli a dáte mi na zadek, ne žádné ostré rány, jen takové lehčí až střední, ale o to jich zase může být víc. V tom množství se sem tam nějaká větší ztratí. Obzvlášť když je člověk svázanej a má roubík. Ten by mohl být třeba z vašich kalhotek a pak pusu přelepit lepenkou. Po asi tak sto sto padesáti plácnutí bychom s výpraskem mohli skončit a vy pokud budete chtít se necháte orálně uspokojit, případně necháte uspokojit mě, pokud se toho nebudete sama chtít ujmout. Samozřejmě se z toho dá mnohé vynechat, nebo naopak něco přidat.“

Skončil sem trochu protáhlý monolog, který sem neřekl v jednom kuse, i když to byly mé sny nedokázal jsem je ze sebe vychrlit. Chvíli mlčela. Už sem chtěl promluvit, když se zeptala co vše by se dalo přidat. Na otázku sem jí odpověděl otázkou, zda má něco konkrétního na mysli.

Měla, zajímalo jí, zda bych jedl své sperma, zda bych se nechal kopnout do rozkroku a taky zda bych pil moč. Se vším jsem souhlasil, ikdyž k posledním dvěma jsem měl připomínky. K druhé jsem jí řekl že ne s rozběhem přes celou místnost. A k oběma že ne krátce po mém orgasmu.

Jenže to už vlak vjížděl do stanice kde ona vystupovala. Řekla si o mail na mě a s tím že se ozve vystoupila.

Do konce týdne jsem by jak na trní. Nevyděl sem ji ve vlaku, asi jezdila v jiný čas. V sobotu večer mi však pípl mobil. Přišel mi mail od někoho koho sem neznal. Málem sem se přerazil o židli u PC jak jsem spěchal si mail přečíst. Ano bylo mail to od ní. Velmi stručný,obsahoval jen vlak, datum a podpis Paní učitelka. Pod podpisem pak bylo ještě PS abych si udělal čas až do večera.

Tato povídka byla napsána v Prosinci 2009