"Terezóóó, tady"
vysoká žena v saku s delšími tmavými vlasy se otočila a usmála se. Vydala se směrem k němu.
"Ahoj Terezo, tak sme se přeci našli", vítal ji Petr.
"No ahoj to jsem ráda že jsem tě našla já se tu u vás vůbec nevyznám, prosím tě pomůžeš mi dát věci do hotelu?"

Tereza přijela autem do Brna na veletrh, byla tam vyslána svojí firmou. A tak se rozhodla že se setká s jedním z několika lidí se kterými si povídá na chatu. Tím jedním byl právě Petr. Který ji teď navigoval po Brně k jejímu hotelu a už se těšil z toho že si s ní povídá na živo.

Už ale stáli před hotelem ve kterém Měla Tereza rezervaci. Petr se tedy chopil jejích zavazadel zatím co Tereza se pustila do vyplňování formalit. Měla rezervovaný rozlehlý pokoj s koupelnou. Kde už Petr odkládal její zavazadla. Petr chtěl taktně odejít a počkat na Terezu venku, s tím že si dají někde ve městě večeři a stráví tak v příjemném klábosení večer. Jeho plány ale Tereza zhatila. Vůbec se zatím nechtěla převlékat, místo toho Petrovy poručila aby se přehnul přes křeslo. Petr se k němu nechápavě postavil ale nepřehnul se, místo toho se na ni udiveně podíval.
"No co se tak tváříš posledně jsem ti slíbila výprask, za toho správce jak jsi mi dal",
ano už si Petr vzpomněl. Dal jí tenkrát na chatu správce a musel odejít, později když se zase potkaly mu za to slíbila výprask, protože se ale scházely v místnosti mučírna, nebral to Petr nijak vážně, "takových výprasků už přeci dostal" pomyslel si tenkrát, až teprve Tereza to hodlala naplnit i v reálu.
"Tak bude to!" pobídla jej Tereza
Teď už Petr poslechl. Přehnul se přes křeslo a rukama se opřel o sedadlo. Tereza k němu přistoupila a jemně se dotkla jeho pozadí. Ruce jí sjely až na břicho a našli knoflík kalhot.
"Za to váhání to bude na holou"
Než se Martin stačil nadát stáhla mu kalhoty i s trenkama. Následně mu Tereza vyhrnula na záda i triko. Tím byly jeho záda i zadek přístupný jejím ručkám, a všemu co by v nich držela.

Momentálně to byl úzký kožený řemen z jejího obleku. Ten přehla na půl a zkusmo jím švihla o svoji dlaň. Martin se při té ráně zachvěl. Ale jeho ztopořené přirození, dávalo jasně najevo že se ne to teší.
"Teď dostaneš pětadvacet, za to co jsi mi provedl.
Rány si budeš nahlas počítat a když se spleteš budeme pokračovat od začátku.
Stejně tak jako když to nějakým způsobem přerušíš.
A teď dej ruce za hlavu a pěkně se na to křeslo polož."
Petr udělal jak mu poručila, doslova vysel přehnutý přes opěradlo křesla.
"Tak doufám že si připraven, jdeme na to"
vzduchem se ozvalo šlehnutí a první rána dopadla na Petrův zadek.
"Jedna"
ozvalo se z Petrových úst a na zadku se mu objevil červený proužek. Tereza jej pohladila po zádech,
"To byla jen taková úvodní výš, abys ses mně nelekl"
usmála se a dala mu další daleko silnější ránu. Martin se pod ní prohnul. Ale počítat nezapomněl. A pak třetí čtvrtá rána, Tereza stále přidávala na síle. Po páté ráně mu dopřála odpočinek. Přitiskla se tváří na jeho rozehřátý zadek a začala jej líbat. Jazykem lízala červené pruhy na jeho zadnici, i prostor mezi nimi. To se Petrovy moc líbilo, ale ani se nepohnul. Měl strach že by toho mohla nechat. To ale Tereza učinila až když se celý jeho zadek leskl jejími slinami. Pak vzala znovu do ruky řemínek a vysázela na jeho mokrý zadek pět tvrdých ran. Petr sotva stíhal počítat a při desáté ráně se pokusil zakrýt rukama svůj zadek. Rána dopadla na jeho prsty a ten místo čísla deset vyjekl bolestí.
"Ale, ale hošánek nám zlobí, to se mi vůbec nelíbí,
budu tě muset asi přivázat, víš co to znamená?",
"Že se to bude opakovat od začátku?"
pouhé přikývnutí Terezy bylo jasnou odpovědí a předzvěstí toho co jej čeká. Ta už zatím hledala čím by jej přivázala. Nic po ruce sebou, ale neměla, tak vytáhla dvoje silonky rozstřihla je v rozkroku. Jedněmi přivázala Petrovy nohy k nohám křesla a druhými pak jeho ruce k opěradlům. Tím byl fixován a neschopen pohybu. Tereza zkoukla své dílo.
"zítra mi koupíš dvoje silonky, pamatuj na to.
A co uděláme s tvojí pusou? Pochybuju že vydržíš další výprask bez toho aby si mi tu křičel a já nechci aby všichni hosté v hotelu věděli o tom že tu dostáváš na zadek."
Petr moudře mlčel. Tajně si přál aby jako roubík použila své kalhotky nebo silonky co měla na sobě. Nic takového jej ale nečekalo. Tereza zvedla ze zemně jeho vlastní trenky a začala mu je cpát do pusy. To Petr nechtěl přijmout, "to přeci nemůže udělat, k tomu jej nedonutí" pomyslel si. Tereza ale rychle změnila jeho názor. Silou zmáčkla jeho varlata, a Petrova vzpurnost se ztratila. Aby trenky náhodou nevyplivl zajistila je Tereza ručníkem, kterým mu omotala kolem hlavy a vzádu pořádně zatáhla.
"Za to s tím roubíkem dostaneš pět ran na víc" suše mu oznámila.
"A počítat už nemusíš, spočítám ti to sama"
ani nepočkala až to vše stráví a už promluvila znovu.
"Jedna,
dvě,
tři
...
, Petr sebou škubal, ale pouta držely pevně, i roubík plnil svoji funkci, jak mněl.
"devět,
deset"
Tereza udělala krátkou přestávku, během které namočila svůj kapesník a ten rozprostřela na Petrův již červený zadek. Odměřila mu tři minuty a pokračovala
"Jedenáct,
dvanáct,
...
dvacet"
rány dopadaly na mokrý kapesním a zvuky které při tom vznikaly se jí velmi líbily. Při druhé přestávce Tereza sundala kapesním a otřela jeho čelo. Kapesník pak už nevracela na místo, a dalších deset ran mu dala na opět na holý zadek. Po třicáté ráně se šla převléci do lehčího oblečení. Vrátila se ve volné sukni a bílé halence. Vůbec se nepodobala té ženě co tu byla před tím. Petra odvázala, ale jeho trest ještě neskončil. Musel si s rukama za hlavou kleknout do kouta a tam dalších deset minut počkat než mu zadnice zchladne. Pak až se směl obléci a vzít Terezu na tu slíbenou večeři. Že celý večer oba mysleli na ten jeho rozpálený zadek, který působil Petrovy potíže při sezení netřeba dodávat.