Konečně se jí dočkal. Dostal od ní mail, že má dnes na něj chvíli času a tu mu je ochotná věnovat. Tak už na ni půl hodiny čeká v jedné místnosti na chatu. Zatím o ní moc nevěděl, ale líbili se mu jejich hry a i mimo hry mu připadala sympatická. On jí zřejmě také. Mluvily spolu čím dál častěji, sice se ještě nikdy neviděly tváří v tvář, ani fotku mu neposlala, prý proto že jsou ze stejné školy. Asi měla pravdu, když chtěla zůstat utajená. Martin byl vždy když si s ní povídal nesvůj. Vzrušovala jej představa že sedí spolu v jedné místnosti. Ano aniž to věděl tak se to několikrát stalo, ona měla jeho fotku a poznala jej. Tenkrát se od ní dozvěděl že chodí na stejnou školu. Už před tím se s ní chtěl setkat, teď po tom toužil stále více, ale zůstával taktní. Nenaléhal příliš, jen se při každém jejich setkání, zda uvažuje o setkání. Její odpověď byla zatím vždy stejná, "Ano ty můj malý otrůčku, ale až přijde čas.". Martina mrzelo, že správný čas ještě nenadešel, ale moc dobře věděl že pokud ona nebude chtít nic s tím nenadělá. Obrnil se tedy trpělivostí, které jako rybář měl dost a čekal.

Dnes ale bylo setkání jiné. Po obvyklých pozdravech a pár větách o tom jak se jeden na druhého těšili, místo aby se on zeptal na setkání zeptala se ona. "Chceš se dnes sejít ?", Martinovy tato otázka téměř vyrazila dech, ale s odpovědí neváhal ani okamžik a už jeho prsty ťukaly odpověď "Ano má Paní, stále se toužím po setkání s vámi.", "A uděláš pro mě vše co ti poručím ?", na to už neměl Martin tak jednoduchou odpověď a tak použil trochu praxe našich politiků, "Má paní udělám pro vás skoro vše, mé hranice znáte a je docela možné že je spolu i posuneme.", V pořádku otroku znám, kde jsi teď ?". Martin ji po pravdě napsal kde je. Ona byla ve vedlejší místnosti. Nic jim tedy nebránilo se sejít za pět minut na konci chodby, kde bylo pár křesílek a schodiště do spodních pater. Toto schodiště skoro nikdo nepoužívá. Teď na večer se tam neukáže živá duše. Martin tedy odešel na schodiště a to až do mezipatra. Tam si klekl jak mu jeho paní poručila a čekal. Klečel tam už tam tři minuty. To byla doba kdy už by se tu jeho paní měla objevit. Zaslechl klapot podpatků, na dlaždicích. Penis mu na to patřičně zareagoval, a srdce taky. Cítil ho až v krku, krev mu tepala na spáncích, a kdyby měl něco říci nevydal by ani hlásku. Byl silně nervózní, nevěděl co jej čeká, ale znaly se už dost dlouho na to aby ji dostatečně věřil.

Dveře se otevřely. Na schodiště vstoupila krásná černovlasá dívka. Velkýma čokoládovýma očima se na něj podívala, po tváři ji přelítl nepatrný úsměv a začala pomaličku sestupovat po schodech dolů. Martin na ni mohl nechat oči, ano tuto ženu už několikrát přeci potkal, nebylo tu zase tolik volně přístupných počítačů aby se mohli minout.

Zastavila se na posledním schodě. Lehce vysunula jeden svůj střevíček a ukázal na něj prstem. Martin věděl co má dělat, tak ji vždy vítal když za ním přišla na net. Ohnul se tedy a lehce jej políbil na špičku. To samé posléze udělal i s druhým, střevíčkem. "No vidíš jak jsi pozorný, ale co to oblečení ?!" Martinovy ztuhla krev v žilách, to snad ne kroutil hlavou. "Ale ano Martínku, dolů s ním. A vše !!", její hlas nepřipouštěl odpor a tak se na zemi pomalu začalo vršit Martinovo oblečení. "Neboj sem už teď nikdo nepřijde, nemám zájem aby nás takto někdo viděl" chlácholila ho, když odkládal poslední kousky svého oděvu. "Tak takhle si mi líbíš a teď znovu pozdrav svou Paní", vyzvala jej a Martin její přání ihned splnil a políbil jí obě boty. Pak ji směl i vyzout a políbit punčochy. Vůně jejích nohou jej fascinovala. Ona seděla na schodech a Martin před ní klečel na zemi a líbal jí nohy. Hrál si s jejími prstíky, laskal chodidla, a lehce líbal kotníčky, výš se však neodvážil. Katce to dělalo velmi dobře, měla ráda když někdo věnuje jejím nožkám, ale toto nebyl místo pro zábavu, přeci jen měla strach z toho že by mohl někdo přijít. Ani jeden z nich neměl exhibicionistické sklony. A právě proto že začala být vzrušená tak to ukončila. "Stačí otroku, teď mi ukážeš jak se děláš.", poručila mu Katka. Jednou nohou mu podala svůj střevíček. Martin jej uchopil dal si jej před penis a začal náruživě masturbovat. Sám byl velmi vzrušený a přítomnost jeho Paní, mu příliš na vytrvalosti nepřidala. Navíc měl od její poslední návštěvy zakázáno onanovat, byly to sice jen tři dny, ale i tak to mělo vliv na jeho rychle se blížící orgasmus. Než se nadál začal stříkat . Vše do střevíčku. Katka z toho měla radost a poručila mu ať jí střevíček podá k nohám. Sama jej nohama přidržovala a Martin musel všechno své sperma vylízat. Nesměla po něm zůstat ani památka. Martin ale lízal i tam kde už semeno dávno nebylo, velmi jej lákaly dámské nohy a Katka si toho byla vědoma. Ale nic netrvá věčně tak i tato rozkoš musela jednou skončit. Martin musel střevíček vysušit svým kapesníkem a Katka si je oba obula, postavila se a šokovala Martina další větou. "Tvé paní se chce čůrat co s tím uděláme." Nebyla to otázka a Martin by na ni nenašel odpověď. Sice to spolu na netu dělaly, ale to byla jen fantazie, sám nevěděl jestli by to dokázal a věděla to i Katka. Dnes to ale dokazovat nemusel. "Neboj, moji kančenku dnes neuvidíš, na to si budeš muset ještě počkat." Usmála se na něj a dodala mu trochu klidu. Že to byl klid předčasný Martin pochopil vzápětí. "Podej mi ten pásek." pokračovala Katka ve svých úvahách. Nechala Martina kleknout si k zábradlí a jeho vlastním páskem mu připoutala ruce k zábradlí. "Pěkně tu na mně počkej" usmála se na něj a vydala se po schodech nahoru k nejbližšímu WC. Ještě než vystoupala polovinu schodů, začal ji Martin prosit, ať jej tam takhle nenechává, co když někdo přijde. Prosil ji, ale ona pokračovala klidně dál. V otevřených dveřích se otočila a okřikla jej " Mlč! A čekej!, Já se vrátím", dveře za ní zapadly a Martin jen poslouchal klapot podpatků. Až při její poslední větě mu došlo co vše by se mohlo stát. Polil jej pot, po těle mu vyskákala husí kůže a nebylo to jen tím, že mu byla zima. Zatím to byla jen příjemná hra, která se mu líbila. Konečně si splnil sen a setkal se s ní.

Ale co vše se mohlo stát kdyby opravdu nepřišla? Byl tu nahý a přivázaný k zábradlí. Neměl už tak ani strach z toho že by mohl někdo vejít na schodiště, jako z toho že nepřijde. Pásek byl zapnut za jeho zády, nemohl na něj dosáhnout rukama. Jediný způsob jak by se od tud mohl dostat byl ten, že mu jej někdo odváže. Pásek byl příliš silný na to aby jej mohl přetrhnout a zábradlí bylo hladké, než by jej předřel byl by tu do rána. Věděl že je brzo na takovéto chmurné úvahy. WC bylo daleko a jeho Paní mu přeci slíbila že se vrátí. Jen se mu zdálo že by už mohla jít, neviděl na hodinky a nedokázal odhadnout jak dlouho tam už je sám. Konečně uslyšel klepot střevíčků, okamžitě z něj vše spadlo, přeci mu slíbila že se vrátí, myslela to opravdu vážně, jak mohl jen na okamžik za pochybovat. Musel si sám vynadat, ale co když to není ona ? Klapot náhle ustal a bylo slyšet hrčení automatu na kávu. Martinovy se podlomila kolena. Tedy jen obrazně, neboť klečel. Jeho obavy se mu okamžitě vrátily v ještě živějších barvách. Automat, vykonal svou práci, a dotyčná žena odešla, jiným směrem než ke schodišti. Martin i přesto že se třásly zimou byl zpocený jako myš. Pomalu už přestával věřit, že se Katka vrátí. Z jeho úvah ho opět vytrhl klapot střevíčků, zdálo se že ta žena má na spěch. A tu už se otevřely dveře. Martin se pokusil otočit ale vstup byl mimo jeho zorný úhel. Musel se usmát představě že je tam úplně cizí žena a vidí jej tam. Sám nevěděl co má dělat, ta žena tam stála, a pozorovala jej, cítil její pohled na svých zádech. Mlčel. Čekal co se bude dít. Kdyby aspoň věděl že je to jeho Paní. Ale to ticho, ten její pohled zabodnutý do jeho zad. "Vidím že jsi byl tady hodný Marine" konečně pronesla veselým hlasem. Pomalu začala scházet ze schodů. V duchu trochu litovala, že jej neoslepila. Třeba jeho vlastním tričkem, které by omotala přes jeho hlavu. Napadlo ji to ale až teď, když vešla do dveří a on se marně pokoušel zahlédnout kdo to vešel. Pomalu přistoupila k němu a pohledem na něj se ujistila že se tu nic zvláštního nestalo, jeho obličej vyjadřoval největší radost, jaké se dá vyjádřit jen pomocí mimiky a očí. Katka jej pohladila po hlavě "Říkala jsem ti že se vrátím, a abys věděl něco jsem ti přinesla.", usmála se, otevřela ruku, ve které měla kus toaletního papíru. Byl mokrý. Určitě ne od vody, protože Katka měla suché ruce. Toho všeho si Martin stačil všimnout, ale jíst pomočený papír se mu moc nechtělo. Katka mu jej pomalu podávala k nosu. A on ucítil typickou vůni moče. "Tak otevři ústa nebo ti mám pomoci ?!", spíš poručila než se zeptala. Katčina volná ruka sjela k jeho varlatům a jemně jej vzala do ruky, ani ji nepřekvapilo, že se mu začal opět zvedat penis. Katka mu je lehce prohmátla a zeptala se z novu "Ty nechceš dárek od své Paní ?", to nemohl Martin odmítnout, "Ano Paní chci jej.", "Tak pěkně popros", "Prosím paní, prosím o ten kousek papíru který jste mi přinesla, prosím Paní...". Musela je přerušit a dala mu papírek do úst. A dívala se jak jej žvýká a polyká. Když jej Martin spolkl nezapomněl za dárek poděkovat. Katka se usmála. Věděla že je to ten kterého hledá, totéž si o ní myslel i on. "Škoda že jsem ti toho nedonesla víc,když ti tak chutná, příště to napravím". Usmála se na něj a ze se ho začala hladit po hlavě. Pak mu odvázala ruce, dala mu pusu na rozloučenou a odcházela pryč. U dveří se zastavila a otočila se na nic nechápajícího Martina, "Promiň dnes už musím jít, čekám tě zítra ve tři na konečné 13, a nezapomeň na ten zákaz. Než jí Martin stačil odpovědět byla pryč.

Pokud máte chuť tuto povídku okomentovat pak to můžete udělat tady.