Potkal sem ji na cestě do krámu, když sem si šel něco koupit na oběd. Jediné pro co sem měl oči byly její boty. Měla na nohou vysoké natahovací kozačky nad kolena. Byly na středním podpatku, velmi těsné, nádherně jí obepínaly nohy a končily v půli stehen. Mohl sem na nich oči nechat, a litoval, že sem ji potkal jen na ulici a ne někde třeba v metru kde bych se tím pohledem mohl kochat a něco déle.

Nedalo se nic dělat, každý sme šly svou cestou, já si nakoupil a vrátil se do práce. V klidu sem se najedl a na kozačky a ženu v nich už jsem téměř zapomněl. Pracuji jako informatik v poměrně velké budově. Po jídle jsem šel instalovat čtečku karet na jedno pracoviště. Šel sem zamyšleně chodbou, otevřu dveře a málem sem do ní vrazil. Nejsem tu dlouho a tudíž neznám všechny lidi v baráku, jí sem si nikdy nevšiml, možná ji dnes potkal prvně. ona se na mě usmála a zeptala se zda jsem od IT, že by potřebovala s něčím pomoci. Zeptal sem se jí na číslo kanceláře a pokračoval za svými povinnostmi. Naštěstí to byla rutina. Namohl sem se příliš soustředit na práci. Za deset minut už jsem klepal na dveře její kanceláře.

V kanceláři byla sama. Její problém byl drobný uživatelský zádrhel, který nezabral moc času. Já měl aspoň čas si ji dobře prohlédnout. Byla to drobná nenápadná žena. S tmavými vlasy po ramena. Na sobě měla kromě bot ještě světlou halenku a koženou minisukni.

Problém byl vyřešen, já se ze slušnosti zeptal, zda potřebuje ještě s něčím pomoci.

„Ano, ocenila bych ještě jednu maličkost.“ Odpověděla a postavila se tak aby stála přede mnou nekrytá ani stolem ani židlí.
„Ráda bych aby ste mi pomohl zout boty.“, „Rád vám pomůžu.“ Odpověděl sem bez zaváhání, a pak až mi začala docházet nesmyslnost této žádosti.
„Víte hla sem si se zády a samotné mi to jde obtížně. Ostatně sem si všimla, že si je s obdivem prohlížíš. Třeba by ti udělalo radost když bys mi mohl nohy promasírovat.“
„A ano, rád“ vykoktal sem ze sebe a ani nezaregistroval že mi začala tykat. to už jí ale zářil úsměv na tváři. A šla ke dveřím s klíčem v ruce. Zamčela a mírně rozkročená ukázala před sebe. Bez řečí sem si před ní klekl. „To mě těší, ale ráda bych vyděla jak to těší tebe. Proto si odlož vše co máš na sobě.“ Vyčkala beze slova a bez změny postoje až se svléknu a kleknu před ní. „chvíli sme se ani jeden nehýbali. Tu posvátnou chvíli porušila ona. „Teď mi můžeš políbit boty.“ Počkala až se jich dotknu rty a pokračovala. „pokud bys ses snad na ně chtěl udělat mám dvě podmínky. Za prvé, musíš vše slízat. A za druhé musíš si nechat nakopat do koulí.“ Přestal sem líbat boty a narovnal se. Nemusel sem o tom moc přemýšlet, přesto jsem neodpověděl hned. „Souhlasím paní.“
„Dobře“ usmála se, „dej kolena od sebe a drž jazyk za zuby.“

Udělala krok vzad a bez rozmyšlení kopla. Ne maximální silou, ale i to stačilo, abych se sehnul k zemi a zaúpěl. Špičku boty podsunula před můj obličej a jemně mě zvedla. Jen co jsem se narovnal dostal sem další ránu. Ona mě obešla a nakopla mě ze zadu. Už sem se nesnažil narovnávat dostal ještě další ránu. Slyšel jsem jak si sedla na židli. Trochu sem se vydýchal a klekl si před ní. „Tak ještě nelituješ svého rozhodnutí?“ Zavrtěl sem hlavou že nelituji. „Ještě čtyři kopnutí?“ zeptala se a já přikývl. Usmála se a postavila. Odešla do středu volného prostoru a pokynula mi. Klekl sem před ní. „Škoda že tu nic nemám.“ Odmlčela se a přemýšlela. Pak se vydala k mému oblečení a vytáhla pásek z kalhot. Za mě postavila židli a k jejímu opěradlu přivázala páskem ruce. Nebyl by vůbec žádný problém se z toho dostat, ale nechtěnému předklonu to trochu bránilo. Teď už jí nic nebránilo si opět stoupnout přede mě a dát mi slíbené čtyři kopance. Každou ránu si vychutnávala a pokaždé mi dala dost času se vzpamatovat a čekat na další nápor bolesti.

Po slíbených kopancích, mě odvázala. A sama si sedla na židli. Nohy natáhla před sebe a nechala se zout. Boty měla opravdu na fest a zevnitř krásně voněli. Stejně tak jako její nohy. Opatrně jsem jí zul jednu a pak i druhou nohu, hladil sem jí je a masíroval, jezdil po nich nosem i rty. Nakonec sama mě vybídla abych se dal do lízání jejích chodidel. Silonky mě jemně škrábaly na jazyku, ale nevadilo mi to, byl sem v sedmém nebi. Docela sem litoval že si je nesundá a nedá mi je domů. Nicméně zhruba po deseti minutách, usoudila že je čas na pokračování a měla pravdu. Nechala se obout. A vysvětlila mi jak bude probíhat onanie. Dostanu dva kopance, pak mám minutu na to abych se vystříkal na její boty. Když to nestihnu kolo se opakuje. Kývnul sem na souhlas. Ona si sedla na stůl a já před ní klekl. Její nárty sem měl přímo před penisem. „Ruce za záda.“ Zavelela a kopla mě pravou i levou nohou. Pak spustila na mobilu stopky. A já se začal honit. Byl sem hodně nadržený, ale do minuty sem to nestihl. Takže sem opět uslyšel „Ruce za záda.“ A dostal dva kopance. Ty byly pro tento den poslední, a já se po chvilce udělal na její nádherné boty. Jak bylo domluveno na začátku sem vše slízal. Když byly boty čisté nechala mě abych se oblékl a propustila mě.

Šel sem do své kanceláře ztěžka. Začal sem se bát dnů příštích, nevěděl sem zda se bojím pokračování, nebo opaku. Do konce pracovní doby se neozvala. A já si byl jistý, že se bojím spíš toho že to mít pokračování nebude. Další den se mi ozvala v průběhu dopoledne. Zda bychom spolu mohly na oběd. Přitakal sem a na otázku kam odpověděla ke mně do kanceláře. Ještě dala přesný čas. Naštěstí sem neměl nic pevně domluveno a tak sem o půl dvanácté mohl zaklepat na její kancelář. Vybídla mě abych se posadil. A přešla hned k věci.
„Včera se mi to moc líbilo, ráda bych v tom pokračovala co ty ?
Odpověděl sem jí souhlasem.
„Myslela sem si to, ale ráda bych věděla něco o tobě, tak bych se tě ráda na pár věcí zeptala.
„Ptejte se, ale ani já o vás nic nevím, byl bych rád, když mi taky odpovíte.“

Usmála se a začala se ptát, prvně řekla jak je to s ní a pak sem mluvil já, ještě sme se dohodly že vyplním dotazník praktik, neb je to jednoduší jak vše vysvětlovat, sepíšu seznam pomůcek co mám. A taky že vše přemístíme z pracoviště k ní případně ke mně domů. Po několika dnech dohadování a upravování sem s ní podepsal otrockou smlouvu prozatím na rok. Hned se poznalo že je právník a chce mít vše na papíře. Zároveň s tím sem byl uzamčen do pásu cudnosti, čímž sem se stal úplně závislý na její vůli.

Tato povídka byla napsána v Říjnu 2009