Viděl jsem ji nastupovat do vlaku. Byla to žena malinko starší jak já, o půl hlavy vyšší s blond vlasy pod ramena,celkem pohledná a štíhlá. Bylo na ní vidět, že sportuje, minimálně kvůli postavě. Co mě však na ní zaujalo, bylo její oblečení. Na nohou měla bílé páskové sandále s menším podpatkem. Dále pak bílé látkové kalhoty. Co však bylo nejzajímavější byl fialový saténový korzet. Když jsem ji uviděl málem mi vypadly oči z důlků. Korzety se mi líbí, ale uprostřed horkého léta navíc odpoledne ve vlaku bych jej rozhodně nečekal.

Oba jsme nastoupily do posledního vagónu, ale každý do jiného kupé. Cestou jsem pak na ni skoro zapomněl. O to větší však bylo moje překvapení, když vystoupila tam kde já. Vydala se sice jiným směrem z nádraží, ale opět jsem se mohl pokochat.

Znovu jsem ji potkal po dvou dnech. Opět na nádraží a zase nastupovala do posledního vagónu. A přestože já jsem šel předními dveřmi, sedli jsme si oba do stejného kupé ve kterém jsme byli sami. Sedla si naproti mně a na očích měla sluneční brýle, takže nebylo vidět kam se dívá. Za to na mě to asi bylo vidět až moc. Ne že by to bylo vidět na jiných částech těla, ale oči jsem z ní nespustil. Převážně jsem sledoval její korzet a v něm upnuté tělo, které pokračovalo krásnými nohy . Jen občas, aby se neřeklo jsem vykouknul z okna. Ostatně ona se i natočila, asi aby se jí sedělo pohodlněji. Tím pádem jsem jí viděl částečně z profilu. Na zastávce se pak postavila a chvíli se dívala z okna. Tím mi nabídla výhled na zadní část korzetu a skvostný zadek. Když se opět posadila. Tentokrát směrem ke mně, snažil jsem se nedívat pořád na ni. Ale nebylo to potřeba, protože mě oslovila. Nebrala si přitom moc servítky. Šla rovnou k věci. „Tobě se hodně líbí můj korzet že?“, „Jo líbí, komu by se nelíbil.“ Tomu se lehce zasmála, „To máš pravdu, ale ti ostatní se mnou nejsou v kupé a nenastupují a nevystupují ve stejné stanici.“ Na to se nedalo nic říci a tak jsem čekal až bude pokračovat ona. „A co bez korzetu, bych se ti nelíbila?“, To jsem nevěděl a tak jsem jí řekl, že bych ji musel vidět. „To jsi mohl včera, taky jsem jela tímhle vlakem a všimla si tě.“, To mě celkem překvapilo. „Včera? Ale ty jsi nenastupovala do posledního vagónu.“ Na to mi přitakala a mně se trochu ulevilo. Dál se řeč pořád točilo kolem jejího korzetu.

Když vlak začínal brzdit a my se vstali,že budeme vystupovat, postavila se těsně přede mě. Doslova jsem na sobě cítil vyztužení korzetu v oblasti prsou. „Chtěl by ses mi na korzet vystříkat?“ zeptala se mě a docela mně tím vyrazila dech. Ani nečekala na odpověď a šla ven z vlaku. Já vystoupil za ní a řekl sem jí, že bych chtěl. „Dobře pojď se mnou a splním ti to přání, ale bude to podle mého scénáře, buď budeš poslouchat nebo nic.“ S tím jsem souhlasil a zkusil z ní dostat náznak scénáře. Z toho mi prozradila jen část. Za prvé jí pomůžu do jiného korzetu. Ale při tom se jí nesmím dotknout. Pokud to poruším dostanu na zadek, za každý dotek deset ran páskem a dál se prý uvidí.

Pak umlkla, protože jsme už procházeli nádražím a kolem bylo dost lidí. Znovu jsme promluvili až u ní v bytě. „Chtěla bych, abys tu nepromluvil, pokud nebudeš vyzván. Pokud budeš mít nějaký problém nějak mi to naznač. Taky mi budeš vykat a budeš poslouchat. Ano?“ Souhlasil jsem. „Tak teď se svlékni.“ Poslechl jsem, ale z trenek se mi moc nechtělo. Usmála se na mě a zeptala se, jak bych si jej chtěl honit, když bych jej měl schovaného. Tak jsem i ty trenky nakonec musel sundat. Vyzvala mně, abych ji políbil nohy. Toho jsem se rád zhostil. A myslím, že si i všimla, že mi to nevadí. Nechala si olíbat obě nožky až po kotníky. Pak jsme šli do její ložnice. Tam mi podala kožená pouta, abych si je nasadil na ruce a nohy, ať se prý potom nemusíme zdržovat. Musím říci, že penis mi přitom ztvrdnul ještě více, než byl z předchozího líbání nohou. Nechala mě samotného a odešla se převléci. Já jsem mněl na ni čekat v rohu pokoje se zavřenýma očima. Slyšel jsem ji jak se vrátila i jak otvírá skříň a chvíli v ní šramotí. Pak se skříň zavřela a zavolala mě k sobě. Koukal jsem na ni opravdu jak na zjevení. Svlékla se a měla na sobě jen kalhotky a kožený korzet. Po mě chtěla, abych jej na zádech stáhnul. Při tom jsem se jí nesměl dotknout jinde než na korzetu, pod známým trestem. Že se mi to nepodaří, mi bylo celkem jasné, když jsem viděl v rohu ložnice lavici jako dělanou k udílení výprasků přivázaným hříšníkům. Ale sám jsem se tomu snažil vyhnout. Bohužel se mi to nepovedlo, když jsem jí stahoval korzet nečekaně udělala krok vzad a přimáčkla se na mě. Za to mi stanovila třicet ran a dál už mě nechala práci dodělat. Když jsem tkanice zavázal odešla k zrcadlu a zkontrolovala jak jí sedne a zda se někde nekrčí. Vše bylo v pořádku a mě vyzvala abych si lehnul na lavici. Připoutala mi nohy i ruce k očkám na lavici. Ještě mi připomněla, že mám mlčet a ze skříně si vytáhla pásek. S ním se postavila na můj pravý bok a vysázela mi prvních deset ran. Po nich nenásledovala žádná přestávka, jen přešla na druhou stranu a pokračovala v druhé desítce. Na závěrečnou desítku si stoupla rozkročmo nad mou hlavu. Po třicáté ráně odložila pásek a sedla si mi na záda. Začala mě hladit po horké zadnici a lehce mi ji masírovala. Občas i plácla rukou. Během masáže se mě zeptala, zda si stále přeji vystříkat se jí na korzet. Samozřejmě, že jsem chtěl, proto sem taky s ní šel. I když mé představy byli trošku jiné, zatím se mi průběh velmi zamlouval. K tomu mi řekla své podmínky. Především to musím slízat. Za to, co dopadne vedle dostanu deset ran rákoskou za každou kapku. Souhlasil jsem.

Ona vstala a odpoutala mě. Lehla si na tu lavici na záda a já se musel postavit nad lavici asi tak v pulce jejích stehen. Levou ruku jsem musel mít za zády a ona mě navigovala jak si jej mám honit. Chvilku jsem musel rychle, chvilku pomalu, pak zase přestat. Před blížícím výstřikem jsem ji musel říci. Takto si se mnou hrála poměrně dlouho. Už se mi začínaly dělat mžitky před očima. Už jsem zvažoval, že ji poprosím abych se mohl vystříkat, až jsem zapomněl, že to musí jít vše na její korzet. A tak když mě nechala, abych se vystříkal dopadl první cákanec semene na kraj korzetu a její krk. Další dávky pak směřovaly už na korzet, ale pár kapek dopadlo i přímo na kalhotky. Nechala mě chvíli nad ní stát a čekala až se trochu vzpamatuju. Možná, že i čekala, až tam nějaká kapka spadne, protože pak poručila ať si jej utřu do ruky a vše slízám.

Další její rozkaz zněl abych si stoupl z boku a slízal vše z korzetu, z jejího krku i kalhotek. Na kalhotkách jsem si dal obzvlášť záležet. Měla je bílé, aby nebyly vidět pod kalhotami a byly z materiálu podobnému saténu. Navíc krásně voněly. Od nich mě však brzo vyhnala a poslala mě k nohám. Když prý chci něco lízat. Nechala si je olízat jen něco nad kotníky a zastavila mě.

Musel jsem si opět lehnout na lavici, kde mě připoutala. Jako doplnění mi dala ještě klapky na oči a pak roubík, protože jsem se sotva držel při prvním bití a nechce ,abych tu moc ječel. Roubík tvořil dřevěný váleček, který obalila kalhotkami, které si teď když jsem měl na očích klapky svlékla. Pak jsem ji uslyšel jak něco hledá ve skříní a taky bylo slyšet jemné vrnění. Zpočátku jsem nedovedl určit zda to není náhodou zvenku. Pak už jsem neměl čas nad něčím přemýšlet. Ještě když stála u skříně mi řekla, že dostanu dvacet ran a pak jsem už jenom slyšel švihnutí rákosky a bolest v zadnici. Při tomto výprasku už tolik nespěchala. Nechávala mezi jednotlivými ranami delší rozestupy, takže bolest jsem si pěkně vychutnával. Možná bych i dal přednost trochu rychlejšímu tempu, jen abych už to měl za sebou. Po první desítce jsem měl zadek opět rudý. Ona pak přešla na druhou stranu, i přestože rány dopadaly na obě půlky a pokračovala v další desítce. Rány dávala jednu vedle druhé, jak se říká, pěkně mi tu prdel linkovala. Já už opravdu měl co dělat, abych udržel jazyk za zuby a byl jsem rád, že mám roubík, aspoň jsem se do něj mohl zakousnout. Její kalhotky tak už byly plné mých slin, které se promísily s jejich odérem.

Po druhé desítce mi lehce zadýchaným hlasem oznámila, že když se tak dobře držím že mi udělá ještě radost a dá mi přídavek, o který bych ji jistě poprosil nemít jako na potvoru roubík. Na to sjem mohl jen vzdychnout, což si vyložila jako souhlas. Stejně jako při předchozím výprasku si stoupla rozkročmo nad mou hlavu a začala mi na zadku malovat čtverečky. Nevím kolik ran mi dala, ale přestala sama od sebe. Bylo slyšet jak si lehá na postel a co dělala se mohu jen domýšlet. Po chvíli přestalo vrčení a vstala. Odpoutala mi ruce. Musel jsem ještě chvilku počkat, než jsem se směl odvázat, obléci a jít. Prý se uvidíme ve vlaku. Vyhověl jsem, jejímu přání. Zbavil se klapek, roubíku a pout. Oblékl jsem se a na památku jsem si vzal ty její kalhotky. Celkem se mi i rozbušilo srdce, když jsem si je dával do kapsy. Pak, už jsem opravdu šel.

Další den jsme se neviděli. Až pak v pátek, to jsme si opět sedli do stejného kupé. Neměla na sobě korzet, ale v pase velmi upnuté šaty v bílé barvě. Když se vlak rozjel zvedla levou nohu a nechala si ji políbit a to samé i z druhou. Pak mi oznámila že jí doma něco chybí. Že se sice nezlobí, ale nemůže to nechat bez potrestání. Chce abych si to vzal v pondělí na sebe a počítal s tím že si k ní přijdu pro potrestání.

Chtěl jsem se o ní dovědět více a mluvit s ní, ale ona nechtěla. Jen si přála, abych byl potichu. Tak jsem se aspoň díval na ni, taky jí to velmi slušelo, a nechal se unášet fantazií jak to v pondělí asi bude vypadat.

Tato povídka byla napsána v Srpnu 2006