Příběh který se možná stal možná ne a možná jen z poloviny.

Cesta za Janou

Martin seděl ve vlaku. V rukou knížku ale nečetl. Celou cestu se díval na krajinu za oknem a přemýšlel. Přemýšlel o Janě. Jana byla žena za kterou se dnes vypravil. Bylo to pozvání jen na kafe. Nic víc. Viděl fotku jejího obličeje, znal její hlas. Jak ale vypadala doopravdy netušil. Jakou asi má postavu? Uvědomil si že mu v podstatě na tom ani nezáleží, pokud opravdu nebude šeredná a to podle obličeje určitě nebude.

Vzpomněl si jak se seznámily. Bylo to chatu v místnosti mučírna. On byl submisivní a ona dominantní. Tak slovo dalo slovo a začaly se scházet pravidelně. Nedá se říci že by se do sebe zamilovaly ona měla svůj život zařízený. Oba to braly jen jako hru. Jejich hra ale brzy přešla i do reálu. Jana si začala Martina cvičit. Dávala mu různé domácí úkoly a on je plnil.

Tak a nyní seděl ve vlaku a kniha v klíně mu zakrývala, vlivem vzpomínek vzdouvající se kalhoty. Obzvlášť rád si v mysli přehrával vzpomínku na to když prvně slyšel její hlas. Tenkrát večer byl sám doma. A věděl to dopředu. I Jana to věděla a tak se domluvily že mu v devět hodin večer zavolá. Ještě teď po měsíci si pamatoval skoro každé slovo.

Martin seděl v nachystaném křesle u telefonu, se stojícím penisem a pohledem upřeným na hodinky. Jak se blížila devátá jeho napětí vzrůstalo. Nebyl nervózní spíš jen nedočkavý a když si ozvalo zvonění, rukama vystřelila a z telefonu se ozval krásný, melodický hlas. Začalo takové vzájemné oťukávání. Netrvalo dlouho ale bylo nutné, ani jeden nechtěl hned začít se hrou, ta radost že se slyší, přes ně musela nejdřív přejít. Martin by si nejraději povídal pořád, ale kvůli tomu mu Jana přeci nevolala. A protože Jana usoudila že by mohly začít na domluvené hře zeptala se ho : “Tak co Martine jsi už připraven ?”, “Ano Paní Jano” okamžitě se vžil do své role Martin a klekl si před křeslo. “Tak mi popiš co jsi vše dělal” , “Hned po příchodu ze školy Paní Jano jsem si dal dvakrát klystýr abych byl čistý na večer. Pak jsem si vzal něco k jídlu. Nachystal jsem si zde křeslo, talířek, hračku,”, hračka byl jakýsi anální kolík, který si kvůli ni zhotovil, “mast a seděl jsem a čekal až mi zavoláte Paní Jano.” Z druhé strany se ozval jemný ženský smích a otázka na to co měl k večeři. Martin jí po pravdě odpověděl a Jana se ptala dál, “A co máš teď na sobě a stojí ti ?”, “Podle rozkazu jsem nahý Paní Jano, a stojí mi” nevěděl proč, ale musel se tomu usmát. Smál se jen v duchu sám sobě, jak tu klečí nahý se stojícím, a v ruce drží sluchátko a chystá se splnit vše co z něj uslyší. Jana ho ale nenechala příliš dlouho přemýšlet. “Tak se postav, doufám že klečíš ?!” , “Ano Paní Jano klečel jsem od začátku hry.” , “V pořádku”,Martin jako by viděl úsměv, který vykouzlil na její tváři, “tak si vezmi tu hračku a pěkně si ji tam pro mě strč.” Martin vzal do ruky hračku a začal ji mazat, a musel vše co dělá komentovat, aby jej mohla Jana kontrolovat. A tak si Martin zavedl do zadečku hračku a podle Janiných příkazů se jím dráždil, pak si začal třít penis o vrch křesla. Byla na něj zajímavá podívaná. V jedné ruce telefon, v druhé hračku, kterým si protahoval anál a přitom si penis třel o křeslo. Co se ale dělo na druhé straně telefonu? Představoval si jak Jana sedí pohodlně usazena v křesle a volnou rukou se sama se dráždí.

Tak si vlastně vzpomněl že ani neví zda to tak bylo nebo ne. Musí se jí na to dnes až ji uvidí zeptat. Pohled na hodinky. Ano, už za dvacet minut ji uvidí, bože jak je na ni zvědavý, jak se těší. Vůbec se nebojí zklamání. Nerozuměl jejím otázkám “a co když se ti nebudu líbit ?”

Jana mu šeptala přes telefonní linky do ouška dráždivá slůvka. A on jí to oplácel svými vzrušenými vzdechy. Párkrát se už jen třením dokázal přivést až k vrcholu, dnes ale mu to trvalo strašně dlouho než se jen k němu přiblížil. Nevěděl zda ten hlas má na jeho výdrž takový vliv. Nicméně orgasmus se mu blížil a tak mezi jemnými slůvky přišel i rozkaz aby si ho vzal do ruky. Sluchátko si podržel ramenem a jeho šikovné ruce ho přivedly na vrchol slasti. Janu mu ani nemusela připomínat kam má stříkat. Ani by ji neslyšel. Neudržel pod bradou sluchátka a to se houpalo jen několik centimetrů nad zemí. Vyndal si hračku a vzal sluchátko. Opatrně se zeptal “Paní Jano jste tam ?”, “Ano Martine tak hotovo ? Já jsem z toho skoro nic neměla, nic jsem neslyšela.” Začal se jí omlouvat, spadlo mu sluchátko a on je tichý člověk. Jana jeho na síle začínající monolog přerušila “A co semeno ?” , “Je na talířku Paní Jano” , “Tak dobrou chuť Martine a srkej a mlaskej při tom ať mám něco aspoň z toho.”, “Děkuji Paní Jano”. Poděkoval Martin za přání dobré chuti a dal se do velmi hlasitého lízání a srkání svého spermatu z talířku. Talířek pečlivě slízal a pak už přišel ten den poslední rozkaz od jeho paní. “Tak jsem spokojena, teď se běž umýt a spát. Dobrou noc Martine, ráno si o tom popovídáme.” Moc dobře věděla že teď není schopen rozumného slova, sama na tom nebyla o moc lépe a hned jak jí Martin popřál dobrou noc položila s blaženým úsměvem a rukou v klíně telefon. Sama se také odebrala do náruče horké vany.

Martin se vrátil opět do vlaku a jen litoval toho že už jim to víckrát nevyšlo. A co vše si plánovaly… Na tváři se mu objevil úsměv dítěte před výkladem hračkářství. Dnes si to vynahradí, dnes je další krůček k tomu aby to co spolu dělají na netu dělali i ve skutečnosti. Dnes káva, příště už setkání v hotelu či někde jinde, maloval si budoucnost na růžovo. To už ale vlak zastavil a on doslova vyběhl z vlaku. Opakoval si co má Jana na sobě a představil si její obličej jak jej znal z fotky. Sám si uvědomil, že má na sobě svetr, ten musel dolů. Janě přeci řekl že bude mít triko. Vyšel před nádraží a rozhlíží se. Přemýšlí která žena to může být. Všimne si jedné v hnědém kostýmu jak jde k němu. Na nose velké černé brýle a tak hlavní poznávací znamení její oči mu zůstalo ukryto. Přesto to byla Jana. Měla velmi krátké černé vlasy a velmi jí slušely. Byla o půl hlavy menší jak Martin spíš drobné postavy. Byla velmi pěkná, tak nějak si ji Martin představoval. Podaly si ruce a Martin protože se tu vůbec nevyzná se jí svěřil do rukou. Měly ne sebe přesně dvě hodiny času, než se Jana vrátí do práce a Martin odjede vlakem zpátky do Brna. V družném hovoru tedy zašli do celkem prázdné restaurace blízko nádraží. V hovoru pokračovaly i v restauraci. Nikdo z náhodných posluchačů by nepoznal o jak vzrušující hovor mezi oběma jde. Probíraly spolu úkoly jaké mu Jana dávala i úplně bezvýznamné věci. Znaly se přeci jen z netu a tak oba byly zvědavý jaký je ten druhý ve skutečnosti. A oba byli spokojeni se svou představou o tom druhém. Čas letěl a nedával jim šanci. Hodina utekla jako voda, a začala utíkat i ta druhá. Když tu Jana Martinovy vyrazila dech větou “Tak pojď deme na záchod”, Martin skončil vetu uprostřed slova, a překvapeně se díval jak se Jana zvedá. Něco takového přeci nebylo v plánu. Mátožně se začal zvedat ale Jana jej v tom nenechala příliš dlouho. “Ukážeš mi tu hračku, tady to nebudem vytahovat.” Tu ránu jak spadl Martinovy kámen ze srdce museli slyšet po celém městě. Martin se uklidnil a vrátila se mu i předchozí hovornost. To už ale stály nikým neviděni před záchody a Martin vytáhl svoji hračku z tašky. Jana si ji prohlídla, zkritizovala její velikost, i když měla 4 cm v průměru. Hračku Martinovy vrátila a nechala jej tam ať na ni počká. Sama vešla na dámskou toaletu a v mžiku se vrátila.

Pohledem zkontrolovala zda sem nikdo nejde a poručila Martinovy “Pojď se mnou otroku”, krve by se v něm nedořezal, dnes už po druhé. Přesto zajíkavým hlesem promluvil. “Ano Paní Jano, jak poroučíte” a šel za ní. Už nebyly kamarádi, teď byla jeho paní a on jejím otrokem. Vešly spolu do jedné z kabinek a zamčeli za sebou. “Svlíkni se, nech si jen boty” pokračovala ve svých přáních Jana a sama se posadila na mísu. Martin po obvyklém “Ano Paní Jano” nic nezdržoval a velmi rychle se svlékl a vystavil tak Janině pohledu svůj ztopořený a vyholený penis. Samozřejmě nezůstal sát, ale klekl si před ní na zem a políbil na špičku obě její lodičky. Toužil po tom celou tu hodinu, od chvíle co ji na nádraží spatřil. Ani ve snu by ho však nenapadlo, že se mu to ještě dnes splní. Jana to věděla a tak mu poručila ať líbá její boty dál, nesměl se však dotknout jejích noh. Jak toužil po tom jí lodičky zout a líbat její prstíky, ale neodvážil se porušit její příkaz. Ke spokojenosti mu stačily i její lodičky, ta vůně jejích nohou a bot ho strašně vzrušovala, jezdil jazykem po samém okraji lodiček tak, tak že se nedotýkal jejích nártů. Vše ale musí jednou skončit. Je v tomto vyrušily nějaké dvě kamarádky, které šli vykonat svoji potřebu a nezakrytě se spolu bavily o milenci jedné z nich. Martin přestal líbat Janiny boty a zůstal ztuhle klečet. Bál se i dýchat a bylo to vidět i na jeho penise, který začal vadnout. To se vůbec nelíbilo Janě a tak si zula jednu lodičku a svou nohou mu lehce vnikla do rozkroku. Začala jej jemně masírovat, prstíky i chodidlem, lehce do něj šťouchala a mačkala. Byla v tom velmi šikovná a podařilo se jí Martinův penis opět postavit a udržet jej než obě ženy opustily toalety. “Polib mi chodidlo” spíše už poručila Jana Martinovy a svoji nohu z jeho rozkroku přesunula k jeho obličeji. Nechala se jednou políbit a pak ji Martin musel obout lodičku. “Tak a teď se pro svou paní uděláš” řekla mu když ji obul. “Levou za záda, a před výstřikem mi řekneš”. Martin udělal jak mu řekla a začal se pomalu honit, nespěchal na to, chtěl si tu chvíli co nejvíce prodloužit. Nikdo ale nevydrží věčně. “Paní Jano už to bude” hlesl a Jana mu před penis nastavila své dlaně do kterých se vystříkal. Jana zvedla své dlaně Martinovy k ústům a on se bez nejmenšího zaváhání, pustil svým jazykem do jejich očisty. Pečlivě olízal obě dlaně a každý prstík zvlášť. To byla jediná část jejího těla nepočítal li v to jedno políbení jejího chodidla, které se dotknul. Jana si prohlídla své ruce a spokojeně vstala, nechala jej obléknout a sama zkontrolovala zda je vzduch čistý a z restaurace vyšli už zase jako kamarádi směrem k nádraží a probíraly vzájemné pocity. Už teď se oba těšily na další vzájemné setkání, které zaručeně neskončí jen u kávy.