Hned věděl,že je to ona.Okamžitě jí poznal.Ta vzpřímená postava,chůze,držení hlavy… Ani svůj „kostým“ nezměnila,stále v černé kůži.
Šel pomalu za ní.Oči mu navykle sjely nejprve na její zadeček-spíše zadek.Obepnut černou kůží jako kyvadlo blýskavě pulsoval za cvakotu vysokých podpatků holínek.Pomalu zvedl oči a se zalíbením hleděl na vypasované sako,střihem připomínající uniformu. Nad tím vším pak vévodila hříva černých vlasů,padajíce na rovná ramena.
Nevěděla,že ji někdo pozoruje a přece šla tak vyzývavě-ostatně jako vždy.Cítil,že je to tu opět.Kolik že je to už vlastně let?Rychle v duchu počítal… sedm… deset?Nemohl se soustředit, ostatně matika mu nikdy nešla,to ta dáma před ním věděla dobře Ona ale počítat uměla.A jak.A najednou mu zase bylo patnáct!

„Máš jít k slečně Vilmě,vzkazuje ti to tvoje máma!“ vykřikl na něj domovníkův syn a pádil dál dolů po schodech.Vzpomněl si,že mu to ráno matka připomínala.„Nebudu dva dny doma,tak k ní zajdi,víš,jak jsme se dohodli.A chovej se tam slušně!Však jsem slečně Vilmě povolila,aby ti případně nějakou střihla,když nebude něco v pořádku ve škole.“ slyšel v duchu mámu.
Stoupal pomalu po schodech.Výtah zase jako obvykle nejezdil.Táta vzpomínal,že když ho postavil pan Kolben s Daňkem,jezdil prý jako dráha.Majitel nechal instalovat nový-moderní,leč stále„mimo provoz“.Jo táta.Už je skoro tři měsíce služebně v Austrálii.Máma také většinou v práci,mnohdy není doma i pár dní
A on se začal zhoršovat ve škole.„Chybí tu pevná ruka… já na tebe nestačím… ta puberta.“opět slyšel mámu.Nakonec matka rozhodla,že poprosí slečnu Vilmu,zda by na něj nedohlédla.Vilma bydlela přímo naproti jejich bytu a byla to výborná sousedka,jak ji máma občas hodnotila.
Ani nevěděl,co slečna „ sousedová“ vlastně dělá.Prý něco píše a občas jí někde vyjde nějaký článek.
„Je rázná a při tom i velmi vzdělaná a kultivovaná,ta na tebe dohlédne a případně tě srovná!“ tak rozhodla máma a on vůbec neprotestoval.Slečna byla totiž také neobyčejně přitažlivá.Představa,že bude pod dozorem slečny Vilmy a ne věčně nervní matky mu byla příjemná.S tou slečnou to vždycky nějak zaválí.
A tak stál před jejími dveřmi.Mosazný štítek u zvonku oznamoval,že zde bydlí PhDr.Vilma Sadská.Zazvonil.Uslyšel kroky,v zápětí se otevřely dveře a slečna Sadská s úsměvem pokynula,aby vstoupil.

Po obvyklých řečičkách seděl v obýváku a slečna Vilma chrastila v kuchyni šálky na čaj. Rozhlížel se kolem.Pokoj se mu velmi líbil,samé tmavé dřevo,obrazy stará kožená sedačka,na zdi šavle,bambitka,obrázky koní,bičík…
Vilma se objevila s podnosem a vybídla ho,aby se neupejpal.To ani nemusela,stejně nebyl na obědě-lístky prodali s Kolínským,aby měli na Marlboro-a tak se pustil do zákusků s plnou vervou.
Slečna se usmála- a on měl najednou pocit,že o těch lístcích ví,že ví,jak je prodal… Ale blbost!Nic nemůže vědět.Ale umí se podívat do očí-až zamrazí.Jako by mu viděla do poslední skulinky jeho duše.
Pak přišla ta chvíle,kdy se začalo o škole.Očekával ty stokrát omílané otázky a byl proto mile překvapen,že hovor na obvykle nudné téma probíhá úplně jinak,než byl zvyklý z domova.Jakoby přirozeně,živě a s humorem.Jako by mluvil se starším kamarádem.
„No ale ty známky z minulého týdne,no to je skutečně horor,“komentovala jeho výkon slečna.„To zlepšíme.Ale co ty poznámky.Tři v jednom týdnu…“podívala se na něj a oči jí zpřísněly.Jen okolo rtů stále slabý úsměv.“To musíme dnes nějak uzavřít.Já ti to podepíši, jak to máme domluveno s rodiči i tvou třídní,ale..“ odmlčela se.Hleděla mu do očí.„Ale slíbila jsem tvé mamince,že budu důsledná.A přísná.A to já umím,to mi věř.Tak to dnes smažeme-ovšem nějaký trest ti musím udělit!“ zvýšila trochu hlas.Ale okolo rtů stále ten úsměv.
Jak ty mě asi tak můžeš potrestat,pomyslel si.Známe to.Nějaký ten zarach a bude to.
„Pokud vím,chceš jít dnes do kina,jdete celá parta.“ Řekla Vilma.
„Jo… do multikina.“odpověděl.Jo,houby do kina,jde se na mejdlo k Hovorkovi,rodiče jsou na chalupě a Nováková s Bendovou tutáč přijdou taky.
„No tak já ti dám vybrat,“usmála se Vilma. „Buď žádné kino… a nebo tě potrestám jinak.Co si pán vybere?“
„Do toho kina bych moc chtěl…“vyhrkl,aniž uvažoval,co si slečna vymyslí za ten trest.
„Výborně!“s potěšením v hlase pravila Vilma. „Tak že tě potrestám já sama.Osobně.Ano?“
„Jasná zpráva.“pravil ležérně.
„Jasná zpráva?“ protáhla.„No tak jasná zpráva.Jsi sice velký kluk,ale v Japonsku se takto trestá dodnes.A v staré dobré Anglii skoro donedávna.“
„Jak trestá?“ vyhrkl zmateně.
„Jak?“ usmála se Vilma a vstala. „Výpraskem!No ano,nekoukej tak.Výchovným výpraskem na zadek.Takový výprask dokáže zázraky,to bys nevěřil.Ostatně sám se za chvíli přesvědčíš.“
Zaraženě seděl a v hlavě měl zmatek.Přeci ho ta krásná ženská nechce vyplácet jak malého kluka.Naposledy dostal-už si ani nepamatuje.Snad někdy v osmi letech.
Stála proti němu,vysoká a statná a on náhle s jistotou věděl,že to slečna Vilma myslí s tím výpraskem opravdu vážně.
„Máme na tu exekuci asi hodinku-tak nebudeme ten výprask odkládat,co říkáš?Tak se zatím duševně připrav,já se hned vrátím.“ s půvabným úsměvem dodala slečna a odkráčela na svých dlouhých nohách do vedlejšího pokoje.A on najednou pocítil veliké rozpaky z té nezvyklé situace.. Nebyl schopen souvislé myšlenky a když se ozval povel,aby vstoupil do pokoje za slečnou,vstal a šel jakoby v hypnotickém stavu.
Vstoupil do malého pokojíčku-a jen zíral.Slečna seděla v koženém křesílku.Vedle stála dlouhá lavice,také potažená tmavě hnědou,oblýskanou kůží,u ní podobné sedátko a stolek.U zdi pak dominovala stará vyřezávaná skříň.
„Tak jen pojď dál a neboj se,“povzbudivě řekla slečna.„Snad by ses nebál malé výplaty,takový kluk už musí něco vydržet.Kdy jsi naposledy dostal napráskáno?“
Cosi zakoktal a jen zíral na slečnu.Cosi ho na ní zaráželo,nevěděl ale přesně co.Ty její oči,rozšířené a lesklé,ta barva hlasu…Všiml si,že je oblečena jinak,než byla v obýváku.Měla černé kožené kalhoty a taky vysoké boty.Trochu se podivil ale to už slyšel povel:
„Sundej si kalhoty!No ano,nekoukej,kalhoty dolů!Slipy si můžeš nechat.“
Stál tu jako solný sloup a nebyl schopen pohybu.Vilma vstala a pomalu k němu přistoupila. Pohladila ho po vlasech a pak jí ruka sklouzla dolů k opasku a on cítil,jak mu rozepíná zip.A než se nadál,stál před ní jen ve slipech,kalhoty u kotníků.Vilma ho opět pohladila po hlavě, postrčila stranou k lavici a několikrát lehce pleskla přes zadek.
„Tak-a teď pěkně napráskáme neposluchovi –dostane malý výchovný výprask od své slečny vychovatelky,“ pomalu protahovala Vilma. „A jelikož to bude jeho prvý výprask,tak budu něžná a výplata bude slabší,spíše symbolická.Lehni si pěkně bříškem tady na lavici!“
Poslušně poslechl,veden její pevnou rukou, Lavice příjemně chladila a voněla kůží.
„Ruce před sebe-ták-a pěkně ležet!“ poručila Vilma.Slyšel,jak otvírá skříň,ale neviděl tam. Vilma přistoupila k lavici a sedla si na ní obkročmo tak,že se obě chlapcovi ruce ocitly pod jejím zadečkem. Jeho hlavu si pak věcně přitáhla do klína a on ucítil příjemnou vůni jejího parfému.Kůže kalhot byla nádherně hebká, jak se dotýkala jeho tváří.
Náhle ucítil,jak mu chytla slipy a vytáhla je směrem k sobě-tím se mu zařízly mezi půlky a on měl prakticky holý zadek.Pak mu cosi po něm přejelo-pár lehkých plácnutí –zřejmě nástroj k exekuci.
„No a začneme s výpraskem.Za to, že jsi polevil ve škole, budeš nyní potrestán výpraskem na holou.Vysázím ti pětadvacet koženou plácačkou a ty si budeš pěkně počítat,abych tě náhodou neošidila.“zasmála se Vilma a pleskla ho plácačkou po zadku.
„Tak připraven na výprask?Ano? No výborně.Tak počítej!A pěkně nahlas!A když se spleteš,začnu s výpraskem znova od jedné.Je to jasné?Dobře.“zvolala Vilma a on cítil,jak se jí na stehnech napjaly svaly.Vtom mu na zadek pleskavě dopadla plácačka.
„Jedna..“ slyšel sám sebe.,,Dvě…. tři…. čtyři..“ počítal poslušně.Pleskavé údery naplnily místnost jak plácačka znovu a znovu dopadala na jeho holý zadek.Vilma počítala s ním a její hlas nabýval na intenzitě.Vyplácela ho pomalu,s pauzami - jakoby si chtěla ten výprask prodloužit.
„Pěkně drž…a jedenáct…dvanáct…takový výprask je zdravý…třináct!“ vzrušeně skoro křičela Vilma a s chutí vyplácela chlapcovu zadnici.
Ten ke svému údivu bolest nepociťoval.Naopak.Zadek ho začínal skoro příjemně pálit,chtěl si ho pohladit-ale jeho ruce pevně držel zadeček slečny.Ta,jakoby vycítila jeho úmysl,nadzvedla se, on ruce vyprostil a pohladil si rozpálené půlky.
„Ale ale,copak,snad tě nepálí zadeček?“otázala se Vilma udýchaným hlasem a přerušila výprask.„Taková masáž ti jenom prospěje,výprask-to je terapie… a tvému zadečku to náramně prospěje… však už je pěkně rozpálený.“chraplavě dodala a lehce mu začala masírovat červený zadek.
Bylo to velmi příjemné.A on,aniž by si příliš uvědomoval co dělá,objal náhle boky sedící slečny.Cítil jakýsi nový,dosud nepoznaný pocit,když se dotýkal jejího velkého, pevného,v „kůži vázaného“zadku. A slečně Vilmě to evidentně nevadilo,naopak,jen se zavrtěla a stiskla o něco více levačkou chlapcovu hlavu ve svém klíně - a opět pokračovala ve výprasku.
„Čtrnáct…patnáct..“ vzrušeně počítala a on cítil,že se mu to opravdu líbí.Hladil její zadeček a zvedal ten svůj jakoby vstříc těm krásně štiplavým ranám.Vilmina ruka mu tlačila tvář do svého klína,její stehna se mu lehce třela o tvář a on měl pocit,že se v tom nádherném sevření zblázní vzrušením.
„Osmnáct… devatenáct… dvacet,“nyní již křičela Vilma a zvýšila intenzitu výprasku.Stále rychleji a rychleji dopadala její plácačka s ostrým mlasknutím na zvedající se zadek. Neseděla už.Stála nakloněna nad trestanou zadnicí a práskala ji ze všech sil.V tom ucítila ,jak ji chlapcovy ruce náhle pevně sevřely zadek.
„Ano…ano.. výprask se ti začal líbit,co?“ volala rozpálená Vilma.,,Čtyřiadvacet… a pětadvacet!“
Skoro ztrácel dech.Jeho ruce byly křečovitě zaťaty do jejího těla.Ruka,která ho před chvílí trestala mu nyní jemně hladila do ruda rozpálený zadek.Byl jako ve snách.
„Musíme ten spráskaný zadek trochu ošetřit,“chraplavě zašeptala Vilma.Odešla k malému stolku a vrátila se s něčím v ruce.,,Trochu ten zadeček namastíme… ták.“
Ucítil,jak mu její ruce kloužou po zadku a roztírají po něm něco chladivě voňavého.Bylo to nádherné.Její prsty mu jemně hnětly obě lesklé polokoule a náhle,jakoby kradmo,mu jednou rukou zajela pod břicho.Jen tak,letmo,jako náhodou.A zase…
„Tak-a vztyk!“ vykřikla náhle rázně slečna a ukončila tak to božské mazlení.
Poslušně se postavil vedle lavice.Vilma stála proti němu rozkročená,v obličeji rudá,trochu zadýchaná.Dívala se mu k pasu .S úsměvem pozorovala jeho neobratný pokus zakrýt probuzené mužství.
„Ale ale,copak to je?“zasmála se slečna a lehce se ho tam dotkla.,,Tak rychle obléknout a do pokoje!“ zavelela.
Jako v mátohách se dopotácel do obýváku.Zadek ho po tom výprasku kupodivu nijak zvlášť nebolel.Spíše příjemně svědil a trochu pálil.
Vilma přišla po chvíli opět převlečená.Zřejmě se i opláchla,obličej měla ještě trochu vlhký. Posadila se a stále s úsměvem se zeptala:
„Tak jak se ti líbil můj trest?Dalo se to vydržet,nebolel ten výprask moc?“
„Vůbec ne,vůbec to nebolelo… naopak… bylo to takové… já nevím,jak to řicť.“koktal v rozpacích,červený jako rak.
„Ale já ti říkala,že to dnes bude jemný výprask,bylo to tvé prvé potrestání.Příště přitlačím!A teď už upaluj domů,ať to stihneš.No a zítra-zítra u mne ve tři,podíváme se na ten dějepis.Tak ahoj!“ vesele se s ním rozloučila a zavřela za ním dveře.
Doma si sedl na otoman,stále jako omámený.Měl pocit,že se mu vše jen zdálo… Ale jeho zadek dával jasně najevo,že to sen nebyl… Už aby byl zase u slečny.

Kráčel stále pomalu za ní.Jestli jde domů-a je li to ona-pak musí zahnout doprava a přejít na druhou stranu.
Zmizela za rohem.Cvakot vysokých podpatků se vzdaloval a on zůstal stát.Pak pomalu vystrčil hlavu a spatřil,jak jde šikmo přes chodník.Jde domů!Rozbušilo se mu srdce.Počkal,až zajde do domovních dveří a vykročil z úkrytu.Pak přešel přes ulici,zastavil se před domem,do kterého před chvilkou vstoupila ona.Sáhl na kliku.V krku měl sucho.Vešel do domu…
„Tak jak dnes vypadáme?“otázala se slečna Vilma,když k ní opět přišel,již asi po třetí.Mezitím se nic zajímavého nepřihodilo,jen si k velké radosti matky opravil známku z matiky.
Vilma byla stále vlídná,usměvavá,ale respekt k ní cítil.Něco z ní vyzařovalo.Dost dobře nevědělo to je,ale když se na něho podívala svýma velkýma tmavýma očima ,připadalo mu,že mu čte každou myšlenku.
A tak se skoro klepal,když jí podával žákovskou,kde se vyjímaly hned dvě poznámky za sebou.Bude mazec.
Vilma četla a obličej jí zpřísněl.Odložila sešitek a začala s výslechem.Pověděl vše po pravdě.A věděl,že ho čeká druhý trest.
„Je mi líto,ale musím tě potrestat.Zklamal jsi mne.Vyvádíš jak malý kluk!A tak tě jako malého potrestám!Dostaneš napráskáno na zadek!A jak si jistě pamatuješ,minule jsem ti slíbila,že příště přitlačím.Ale abys věděl,že nejsem tak zlá,můžeš si vybrat.Buď pětadvacet-a mastných,nebo dvakrát tolik-a tak,jako minule.“řekla.
Srdce mu zabušilo.Samozřejmě zvolil druhou alternativu.A přestal se i bát…
„Vzhledem k „dvojité porci“,která tě čeká,dostaneš výjimečně něco na posilněnou .“řekla Vilma a za chvilku se vrátila s lahví nazlátlé tekutiny.„Je to koňak,však už jsi to pil-neříkej,že ne- kouřit jsi už taky zkoušel,co?“dodala s úsměvem a nalila nápoj do dvou baculatých sklenek.
Ani si to neuvědomila měl za sebou dvě sklenky.Vilma žertovně vyprávěla o svých školních letech a pak začala vyprávět o jedné učitelce,která s oblibou trestala žáky i žákyně výprasky na zadek.
„Byla to učitelka tělocviku.Jak někdo příliš skotačil a mohl tak někoho ohrozit při cvičení,tak si ho nechala po hodině v tělocvičně.A pak měl na výběr.Buď řešit provinění oficiální cestou-nebo trest z ruky paní učitelky.Pochopitelně si každý vybral to druhé.No- a pak zazněl povel ohnout se přes švédskou bednu,následovalo stažení trenýrek a byla vyřčena výše trestu.Většinou mi vysázela těch oblíbených pětadvacet.Ale jen rukou-tak ten výprask ani tolik nebolel.Povídalo se,že někteří kluci zlobili schválně…“ dodala se šibalským pousmáním Vilma a vstala.
„Tak ale dost řečí,připrav se!“poručila .Pak zašla do vedlejšího pokojíku,kde se odehrála minulá exekuce a bylo slyšet zavrzání té známé velké skříně.
Po chvíli ho zavolala.Vešel-a strnul.Díval se na ní,oči široce otevřené.Skoro by ji nepoznal.
Stála tam jako nějaká krotitelka,tělo v černém koženém korzetu,z něhož vyčnívaly hroty růžových bradavek.Pevné boky obepínaly šortky ze stejného materiálu.Bílý pruh stehen končil okrajem černých síťovaných punčoch,pod nimi lesklé holínky na vysokém podpatku.Ruce v černých rukavicích až nad lokty si pohrávaly s koženou plácačkou.Vypadala nádherně,impozantně,velitelsky.
Najednou cítil,že ho ten pohled na nádhernou Vilmu vzrušil.Cítil to ve slabinách,nohy mu změkly.Zatoužil po jejím doteku a náhle věděl,že se na ten trest,na ten výprask z její ruky,že se na to těší.
„Tak,kalhoty dolů-rychle,“vykřikla Vilma náhle tak přísně,až sebou škubl.Uposlechl a cítil,jak je v obličeji rudý.Klopil oči a rukama si zakrýval přirození,které signalizovalo jeho vzrušení.
Vilma si toho dobře všimla a potěšilo jí to.lehce se pousmála,ale ihned se opět zatvářila přísně.Pro zdůraznění povelu pleskla plácačkou o stehno.
Uposlechl a cítil,jak je v obličeji rudý.Klopil oči a rukama se snažil zakrýt primární znaky svého mužství,které signalizovalo jeho pocity…
Vilma si toho dobře všimla a evidentně ji to potěšilo.S výrazem přísné guvernantky si sedla na kožené sofa.Spočinula na levém boku,skoro ležela a levičkou se opírala o sedadlo.
„Polož se mi přes nohu… rychle!“poručila a on se poslušně natáhl přes její levé stehno,zatím co pravá mu sevřela záda tak,že byl jako ve svěráku.Levou tváří ležel na okraji černé punčochy a bílém stehnu své velitelky a přímo před očima měl její nádherné polokoule mocného zadku v lesklé kůži.Vůně kůže se mísila s vůní jejího parfému.
„Tak připraven k výprasku?“ protáhla slečna a on pocítil její ruku na svém zadku,jak po něm mazlivě klouže,hladí ho a občas zajede doprostřed.„Tak si pěkně popros!“poručila-a když uslyšela žádané,začala ho vyplácet.
Rány dopadaly s pleskavým mlasknutím a slečna nahlas počítala,občas komentujíce průběh výplaty.Údery byly o trochu silnější než minule,ale to mu vůbec nevadilo.Naopak.Zvedal zadek vstříc její ruce a najednou ucítil její levou ruku,jak se občas dotýká jeho podbřišku.Doteky,zpočátku nesmělé,stávaly se častější.
Vilma cítila,že ho to vzrušilo na maximum a uchopila ho pevně za ptáčka.Zároveň povolil stisk jejích stehen.Uviděl,že její šortky jsou dole opatřeny otvorem a náhle mu její pravá ruka přistrčila hlavu tak,až se obličejem dotýkal obou pevných polokoulí její zadnice.Dotkl se jí rty.
„Tak jak se ti to dnes líbí..?“slyšel udýchanou Vilmu.Ustala ve výprasku a hnětla mu jeho půlky.Levou rukou již rytmicky pracovala.„Tak…teď pěkně líbej paní zadeček… pořádně… trochu výš…táák.“protahovala slastně a opět pokračovala ve výprasku.Rány byly mírnější,pauzy mezi jednotlivými údery delší.Vilma vzdychala rozkoší. Její slova se mu stala nesrozumitelná,neboť mu hlavu opět mocně sevřela její pružná stehna.Prokazoval dál službu jejímu zadečku,jazykem objevoval nová zákoutí.Ucítil,jak se v jednom momentu zachvěla a soustředil se na ono místečko.
„Tak mi to dělej…ano!“sténala Vilma „Nebo tě spráskám…ták…udělej mi to…ano!“křičela a rukou mu pod jeho tělem působila dosud nepoznanou rozkoš.
Trochu odtáhl obličej,aby se mohl pokochat pohledem na její nádhernou zadnici.Její levička opustila svou dosavadní pozici a on ji uviděl v otvoru šortek-přesně v místě,kde dřív byla jeho ústa.
Pojednou však výprask přestal.Ani nevěděl,jak se to stalo,ale Vilma během několika vteřin změnila svou polohu,sevření nohou povolilo-a najednou ležela pod ním. Rukou ho pak uchopila a pomohla mu.Ucítil,jak do ní vnikl.Šeptem mu dávala pokyny,dovedně s ním manipulovala-až začal rytmicky pohybovat zadkem,na který mu opět dopadala její plácačka.
Vzrušení vrcholilo.Vilma nyní přerývaně vykřikovala ta svá ,,výprasková“ slovíčka,mrskala jeho zadek,povzbuzovala,vyhrožovala,prosila…
A najednou se mu to poprvé stalo.Ležel bezvládně na jejím těle a prudce oddychoval.Ale Vilma projevovala nelibost,bylo to na ni příliš brzy.
Chvíli leželi vedle sebe.Když usoudila,že mu dala dostatek času,opět se mu začala věnovat.
A tak náhle ležel na zádech a ona klečela nad ním,svůj mocný zadek nad jeho obličejem.Jak se předklonila,aby ho mohla povzbuzovat rukou,vysadila mu své mocné polokoule přímo před jeho očima.Něžně si s ním hrála a její zadek občas skoro dosedl na jeho tvář.Její dovednost způsobila,že se opět věci daly,,do pořádku“.Pak si lehla si na záda a pomohla mu k sobě.
A opět cítil sladké doteky její plácačky.Rány byly mírné,nerytmické.Vilma začala počítat.Mezi údery šeptala opět ta známá slovíčka.
„Pořádně… dělej,nebo ti vypráskám zadek… osmnáct… devatenáct…“sténala.Počítání i údery se zrychlily.,,Pětadvacet!“vykřikla a tělo se jí vzepjalo v orgastické křeči.On ale ještě potřeboval chvilku,aby se mu to stalo podruhé.
„Potřebuješ ještě ten výprask prodloužit,viď?“šeptala Vilma.„No tak pěkně popros o výprask… no… popros!“vkřikla a pleskla ho.
Pokorně splnil její příkaz a opět ji začal milovat.
„Uděláš se přesně na pětadvacátou,jasné?Tak si řekni,kdy Ti mám začít počítat-hned?Ano?Tak dělej!Jedna… dvě… příště tě přivážu na lavici… tři… dáš hlavu do mého klína a já tě budu tak dlouho vyplácet,dokud mi neuděláš dobře…“šeptala mu mazlivě do ucha a počítala.
Povedlo se. Byl to nejkrásnější výprask,který v životě dostal-a navíc se stal mužem.
Od toho dne ani nečekal na špatnou známku či poznámku a hned po škole zvonil u slečniných dveří.Jeho matka s radostí konstatovala,že si výrazně zlepšil prospěch a nikde se netoulá,protože se stále učí u slečny Sadeové…

Na tohle vše vzpomínal,stoupaje nyní do schodů.A náhle stál opět u známých dveří.Stiskl zvonek.